Již z internetových diskusí před koncertem bylo celkem jasné, kdo bude reálným headlinerem tohoto turné. Jeden čas se jméno ANIMALS AS LEADERS skloňovalo na každém rohu, až jsem si byl nucen pokládat otázku nakolik je to díky reálnému zájmu a nakolik touhou být in, způsobenou djentovým trendem, který teď cloumá mladou generací. Ať je to tak či onak, již před koncertem se před klubem na národní sešla celkem slušná řádka lidí, kteří při prostředním setu neprodyšně zaplnili Rock Café.

Po půl osmé vykopávají šest let fungující metalcoristi DOYLE z Francie a reprezentují přesně to spektrum tohoto žánru, který moc nemusím. Ačkoliv se mladíkům nedala vzít slušná porce energie a dynamická pódiovka, hudebně produkovali směs průměrného metalcoru a post-hardcoru se spoustou zbytečných a špatně odzpívaných melodických vokálů. Celé vystoupení nezachránil ani živelný vokalista, který vylezl na bicí soupravu a po každé skladbě se ptal „How are you doing?“. Z mého pohledu dramaturgický přešlap.

Na progresivní instrumentální trio ANIMALS AS LEADERS bylo rázem v sále najednou nějak plno. Počáteční přebasovaný zvuk se po chvilce vytratil a dal vyniknout celkem výjimečnému zvukařskému zážitku, kde byla konkrétně slyšet každá nota. Páteř setu pochopitelně tvořily skladby ze zatím stále posledního alba „Animals As Leaders“ i když na malou ochutnávku z připravovaného alba „Weightless“ přeci jen došlo.

Ústřední postavou se stal přirozeně sympaťák Tosin Abasi, který při hraní ve tváři střídal lehký úsměv a výraz pekelného soustředění. Kouzelné prsty tohoto kytaristy přitahovaly pozornost stejně jako krev žraloky a když jsem se ohédl, viděl jsem zasněné zhypnotizované výrazy všech lidí za mnou, jak hledí na jediné místo, kde jakoby probíhal tajemný magický rituál, který všechny očaroval. Třešničkou na dortu pak bylo velmi příjemné vystupování celé kapely, upřímně působící děkovačky a párkrát i celkem vtipné reakce.

Poměrně častým jevem bylo to, že si Tosin nahrával smyčky do looperu a pak je pouštěl, což se v jednu chvíli stalo kapele málem osudným, a to přímo na závěr při největší hitovce „CAFO“. Nu což, alespoň se mohl každý přesvědčit, že ani Tosin není ledový stroj na kytarovou progresi, ale jen člověk. I tak se ANIMALS AS LEADERS jednoznačně stali hlavní kapelou večera a BETWEEN THE BURIED AND ME jim mohli bouřlivou kulisu a dlouhé potlesky jen závidět, neboť po ANIMALS AS LEADERS publikum prořídlo a i já po tom strhujícím zážitku došel při poslední kapele k názoru, že BETWEEN THE BURIED AND ME mě vlastně baví více z desky než naživo.

BETWEEN THE BURIED AND ME rozhodně nebyli v jednoduché situaci. Jejich hudba zdaleka nenabízí tak mistrné kytarové party, jaké před chvílí předváděli kolegou zmiňovaní jazzmani a nemají ani tolik technického a namakaného bubeníka, ale jak se zanedlouho ukázalo, mají jiné přednosti a dokážou je náležitě využít. Zpočátku setu, když přehrávali věci z aktuálního „The Parallax: Hypersleep Dialogues“, to byla hlavně tvrdost a rychlost, ale ty samotné by na překonání virtuózů z ANIMALS AS LEADERS nestačily. Ve třetí skladbě však poprvé došlo na klidnější atmosférické pasáže, doprovázené čistým zpěvem a situace začínala být rázem jiná.

Zásadní postřeh z vystoupení BTBAM je, že Tommy Rogers umí na živo velmi dobře zpívat! Jeho melodický vokál je naprosto přesvědčivý a člověk se až diví, proč ztrácí tolik času s deathmetalovým chropotem. Takoví už ale BETWEEN THE BURIED AND ME prostě jsou a během desetiminutových skladeb zvládají jak zahustit, zrychlit a deathmetalově přitvrdit, tak zahrát uvolněné melodické pasáže. Do každé skladby dokážou nabušit požehnaně motivů, ale co je důležité, a v Rock Café se to potvrdilo, zvládají to nejen ve studiu, ale svedou ono divoké střídání tempa, nálad a zpěvů plynule a bez problémů i naživo.

Američané měli možná zbytečně moc stažené kytary, ale konec konců podobně je tomu i na CD a dá se říct, že koncertní ozvučení se od toho studiového moc nelišilo.

Celkem překvapivě dominovala baskytara, která zvuk notně zahustila a občas se blýskla ekvilibristickou parádičkou. Kapela se však snaží hrát v první řadě jako celek a nestaví svoji tvorbu na předvádění jednotlivců. Hrálo se z nového EP a zazněly i starší věci z alb „The Great Misdirect“ nebo „Colors“, které jsou proti poslední studiovce o něco mírumilovnější, členitější a naživo též vyzněly lépe. Asi po hodině se BTBAM loučili, ale publikum si je vyžádalo nazpět. Kapela chvíli improvizovala na účet „Smells like Teen Spirit“ od NIRVANY, poté však zavdala ještě jeden kus a byl definitivně konec.

Společné turné ANIMALS AS LEADERS a BETWEEN THE BURIED AND ME se ukázala jako velmi funkční a zajímavá kombinace. Dvě kapely, které v současnosti udávají trend, každá ovšem vyznává trochu jiné hodnoty. Obě však dostály své pověsti, svoji náročnou studiovou tvorbu zvládly naprosto bez problémů předvést i živě a fanoušek progresivního metalového pojetí odcházel ten večer dozajista spokojen.

text: RIP, Sicky

fotografie: RIP